Náš cíl

  • Dítě jako tvůrce svého vzdělání

  • Rodič jako vítaný partner školy

  • Učitel jako průvodce dítěte na jeho vzdělávací cestě


Co o nás říkají


S organizací SBS jsem velmi úzce pracovala při realizaci projektů včasné péče. Projekty se zaměřovali na posilování rodičovských kompetencí převážně romských rodičů, žijících v sociálně slabém prostředí. Pracovníci SBS se nezaměřovali na práci s pedagogy, ale naopak na práci s odborníky v sociální a terénní práci, kteří s dětmi a rodiči úzce pracovali jak doma, tak v rodičovských centrech. O to byla práce náročnější. Pracovníci a někteří z rodičů se účastnili tréninků, díky kterým nyní ví, jak upravit herní a pracovní prostředí v rodičovských centrech tak, aby bylo pro děti podnětné. Dozvěděli se o přínosech individuální práce s dětmi, o metodách vyhodnocování stanovených plánů rozvoje dětí a rodičů. Změny v přístupu a práci s dětmi, potažmo rodiči byly spatřovány velmi rychle. Někteří pracovníci se účastnili i návazné mentorské podpory. Velmi si cením osobního přístupu při nastavování společné práce, přátelskou atmosféru, schopnost adaptace práce na odlišnou skupinu účastníků než jsou pedagogové.

Markéta Kráčalíková Koordinátorka programu Vzdělávání dětí a mladých lidí, Nadace Open Society Fund Praha


Principy Začít spolu nesmějí chybět ve výbavě kvalifikovaných chův a vychovatelek dětí od narození do 6 let, proto jsme požádali Step by step o spolupráci při výuce kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách se zaměřením na péči o děti, který absolventky opravňuje k péči o děti od 0 do 3 let v denním režimu. Lektorky Začít spolu často zveme i na semináře Asociace pečovatelek, na kterých se vzdělávají již akreditované a kvalifikované pečovatelky a chůvy.

Karin Marques zakladatelka a předsedkyně Klubu K2, o.p.s.


Jsme komunitní a inkluzívní škola, která vzdělává převážnou většinu žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí a žáky s různými speciálními vzdělávacími potřebami. Programu Začít spolu se věnujeme na celém prvním stupni ZŠ, v přípravných třídách i v MŠ. Metodika tohoto programu velmi úzce koresponduje s našimi prioritami a cíli. Nejdůležitější pro nás však je, že děti chodí do školy rády, těší se na různé činnosti a nejvíce na výuku v centrech aktivit.
Velmi kladně hodnotíme dlouhodobou spolupráci s organizací SbS ČR ohledně dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, která nám v mnohém dopomáhá k úspěšné realizaci tohoto programu. Zúčastnili jsme se několika letních škol, prošli jsme spoustou zajímavých seminářů, supervizí, využili jsme mentoring. V současné době vlastní téměř všichni naši pedagogové certifikát Učitelka vzdělávacího programu Začít spolu na ZŠ a MŠ Brno, nám. 28. října 22. Velké poděkování patří především koordinátorce vzdělávání Mirce Škardové a všem milým a zkušeným lektorům.

Mgr. Naďa Tesárková ZŠ a MŠ Brno, nám. 28. října 22


Program Začít spolu ,vstoupil´ do mého života v roce 1995. Ohlížím-li se zpět za tou řádkou let, musím říci DĚKUJI za tuhle příležitost se potkat. Dostalo se mi možnosti poznat mnoho zajímavých učitelů v ČR i v zahraničí a díky těmto setkáním se osobnostně i profesně posouvat.
Na dva roky jsem se stala asistentkou paní učitelky Vlaďky Sučkové ve škole v Plzni- Černicích a vedle ní a spolu s ní, stejně jako s p. učitelem Michalem Vybíralem, jsem poznávala, jak funguje humanisticky orientované pojetí vyučování. Začala jsem si uvědomovat, co je podstatou takového učení: změna pohledu na osobnost člověka, změna pohledu na podobu vztahování se jeden k druhému, změna pohledu na podobu komunikace všech, kteří tvoří komunitu ve škole. Oběma patří můj dík, stejně jako paní ředitelce, která na svoji školu přijala program ZS, Heleně Holé. Tyhle dva roky byly klíčové v mém dalším uvažování o tom, jakými cestami by se mohla ubírat transformace českého školství.
Program ZS umožnil mým studentům na PF ZČU v Plzni navštěvovat školy a učitele, kteří se pro ně stali zlomovými osobnostmi v jejich uvažování o učitelské profesi.
Díky programu jsem se potkala již v roce 2005 pro mne s novou formu podpory učitelů – mentoringem – a dostala příležitost i v této oblasti růst.
Program ZS se pro mne stal silným vnitřním impulsem pro napsání knihy POZOR DĚTI! Jsou momenty, které se v životě přihodí a mění váš život. Mohu říci, že mezi ně patří mé setkání a stále setkávání se s programem Začít spolu. Neměnila bych a děkuji.

PhDr. Eva Lukavská, Ph.D. lektorka, mentorka, vysokoškolská pedagožka, autorka knihy Pozor děti!


Dcera je dnes dospělá, velmi samostatná, kultivovaná mladá žena s velkým zájmem o kvalitní vzdělání, ale i o veřejné dění. Přitom její vývoj k tomu zpočátku vůbec nesměřoval. Přičítáme to mj. právě programu Začít spolu a jejím učitelům, kteří od počátku brali ohled na její individualitu.
Děti v Začít spolu zůstávají osobnostmi – jedinečnými, ale současně mají povinnosti a odpovědnost. Dcera si určitě ze školy odnesla například toleranci k jinakostem, Začít spolu také eliminovalo stres ze školy, z neúspěchu, z nízkého výkonu a zatracení dospělou autoritou. Žáci pracují v pohodovém prostředí a jejich vzájemné vztahy jsou jednou ze stěžejních oblastí, na které se výchova ve třídě mé dcery zaměřovala. Děti neměly žádné problémy s přechody na jiné školy, my konkrétně máme velmi dobrou zkušenost s přechodem na osmileté gymnázium.
Základní rozdíl jsem jako rodič pociťovala v tom, že škola opakovaně a neúnavně deklarovala, že mě tam chce, a podnikala spoustu aktivit k tomu, aby mi ukázala, jak si výchovu představuje a proč.
Zejména ve školce, ale i později ve škole jsem nesmírně ocenila, že můžu být se svým dítětem. Pomáhalo to i ve velmi konkrétních situacích. Když měla dcera obavy ze šikany, šla jsem s ní dva dny do školy. Odstraní se tím řada problémů, které mohou mít jak učitelé, tak i děti nebo rodiče.
Neměla jsem žádné zábrany přicházet s nápady, ale i s kritikou. Mohla jsem se svobodně ptát a vztah pedagogů s mým dítětem to nijak nenarušovalo.
Myslím, že Začít spolu dává také obrovský prostor pro osobnost učitele.
Otázku „Co mi přineslo Začít spolu?“ jsem položila i manželovi. Tady je jeho odpověď: „Spoustu nových přátel – když odmyslím, co to znamenalo pro mé dítě. Pro ně to určitě znamenalo svobodný rozvoj osobnosti i při jeho složité povaze.“

Blanka Strouhalová rodič


Na naší škole jsme program Začít spolu začali uplatňovat již ve školním roce 1995/96. Pokaždé když se zavádí ve školství něco nového, vyvolá to bouřlivou diskusi ze strany učitelů i rodičů žáků, což nepřekvapí nikoho, kdo se ve školství nějakou dobu pohybuje. Ani naše škola nebyla výjimkou. Začínali jsme s jednou třídou Začít spolu. Vedla ji zkušená kreativní učitelka a další kolegyně se postupně přidávaly. Ani s rodiči to nebylo zpočátku jednoduché. Z obou stran zaznívaly obavy typu – děti si budou jenom hrát, budou mít málo vědomostí, nebudou mít pevně daný řád, který tolik potřebují, je to něco amerického, co není v souladu s tradicí našeho školství…
Rodiče žáků však nebyli postaveni před hotovou věc. Proběhla s nimi řada informativních schůzek, sami se mohli zúčastnit seminářů pořádaných OSF. Část rodičů měla zkušenost s programem ZaS z MŠ Studánka. Při zavádění programu ZaS byla rodičům ponechána možnost volby. Vedle tříd s metodikou ZaS pokračoval program tradičně vedených tříd, do kterých postupně pronikaly prvky metodiky ZaS. Od třetích ročníků měli žáci možnost přejít do výběrových tříd s rozšířeným vyučováním jazyků (RVJ). Zájem o nový výukový proud však strmě narůstal. První velké ocenění programu ZaS přišlo od rodičů, kteří nás požádali, abychom vytvořili stejné podmínky ve vzdělávání jazyků jako u tříd s RVJ a ponechali stávající třídní kolektivy v programu ZaS.
Poté co na osmiletá gymnázia bylo přijato v několika následujících letech více žáků nevýběrových tříd ZaS než žáků výběrových tříd s RVJ, bylo rozhodnuto. Program ZaS byl postupně realizován na celém 1. stupni. Domnívám se, že bylo správné ponechat rodičům počáteční možnost volby, rodiče nakonec sami rozhodli, který program pro své děti chtějí.
Program ZaS s sebou přinesl jiný přístup nejen k dětem, ale i k rodičům. Stěžejní filozofií školy byla a je vstřícnost a otevřenost, otevřená komunikace mezi všemi zainteresovanými partnery. Rodičům bylo umožněno volně vstupovat do výuky, participovat nejen na jejím průběhu, ale i na přípravné plánovací fázi a v případě zájmu působit jako asistenti ve výuce. Změnili jsme model setkávání s rodiči. Konzultace ve složení rodič x žák x učitel, příp. asistent, se postupně je rozšířily i na druhý stupeň. Řada rodičů se angažuje v občanských sdruženích, na rozsáhlejší projekty získávají finanční prostředky z grantů a ze sponzorských darů, mnozí aktivně spolupracují na realizaci celoškolních projektů nebo sami připravují aktivity pro žáky v rámci zájmového vzdělávání.
K úspěšnému přijetí programu přispělo velkou měrou vzdělávání pedagogů. Vzdělávací kurzy programu ZaS organizované sdružením Step by Step ČR bylo v době, kdy jsme začínali, tím nejlepším, co bylo v naší zemi v oblasti vzdělávání k dispozici - kvalitní lektorský tým, zahraniční specialisté v oblasti vzdělávání i učitelé s praktickými zkušenostmi. Kurzy byly profesionálně zabezpečené a organizované. Někteří naši pedagogové získali postupně lektorské zkušenosti a škola statut školícího centra programu ZaS.
V současné době se nově přijatí učitelé před nástupem do školy povinně vzdělávají v kurzech, které zajišťuje SbS ČR, o.p.s. Je již pravidlem, že se vrací nadšení a těší se do školy. Vítají možnost účasti na dalších akcích a své zkušenosti a nadšení přenášejí mezi ostatní kolegy.
Program ZaS je nyní na naší škole realizován i v bilingvních třídách MŠ a ZŠ. Kooperativní formy práce a s tím související velké množství příležitostí pro komunikaci, typické pro program ZaS, vytváří ideální podmínky pro dvojjazyčnou výuku.
Program ZaS pozitivně ovlivnil i celkové klima školy. Zlepšily se integrační podmínky pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, zejména pak pro žáky mimořádně nadané. Otevřel se větší prostor pro diferenciaci výuky a výrazně se snížil počet žáků školsky neúspěšných. Zaznamenali jsme velký nárůst zájmu žáků i z mimospádových a mimopražských oblastí.

PhDr. Iva Cichoňová ředitelka MŠ a ZŠ Angel, Praha 4


S manželkou jsme pro naše dítě hledali školu, která by nebyla tou „klasickou“ základkou, jak si ji pamatujeme my. V Ústí nad Labem, kde poblíž žijeme, byla nabídka z našeho pohledu velice konzervativní. Přes svého kolegu z práce jsem se dozvěděl o škole v Povrlech, kde prý to dělají jinak. Zavolal jsem tam a hned jsem školu navštívil. Mohl jsem sledovat výuku v několika třídách na prvním stupni, prošel jsem si budovu školy a hovořil s paní ředitelkou. Zjistil jsem, že jsme našli to, co jsme hledali: program vstřícný k dětem, malý počet žáků ve třídách a dobré zázemí.
Jednoznačným kladem pro mě je otevřenost systému, mohu navštěvovat výuku a vidět, jakým způsobem učitelé pracují s dětmi. Myslím, že program Začít spolu dává ze své podstaty prostor k otevřenému jednání na různých úrovních (rodič-učitel, žák-učitel) a narušuje tradiční hierarchický model vzdělávání. Tato otevřenost mě více vtahuje do vzdělávacího procesu mých dětí, snažím se být aktivnější. Také informace, které dostávám, jdou více kanály. V poslední době jsem ocenil individuální třídní schůzky rodič-učitel-žák.
Oceňuji hlavně to, že je škola a učení baví. Jasně, že ne vždy se jim do školy chce, ale škola pro ně není bubákem. Začít spolu u nich podporuje spolupráci a samostatnost, učí je pracovat projektovým stylem. Syn (čtvrtá třída) byl nedávno čtrnáct dní nemocný a sám si pomocí mailů domlouval výuku s paní učitelkou, aby nezameškal. Hodně aktivit ze školy děti dál samostatně rozvíjejí doma.

Jan Řezáč rodič


„Tak tohle vše už dávno děláme“. Pronesla jsem v duchu tuto větu po prvním presentačním semináři Začít spolu v roce 1995 v Brně. Sebevědomě jsem se postavila a přihlásila se do začínajícího projektu s vizí, že teď už to bude jenom samé pozitivum a sociální jistoty. Tehdejší ředitelka projektu se na mne s obdivem podívala, a když jsem nadhodila, že máme i asistenty - kluky ve výkonu civilní služby – nic nebránilo tomu, abych byla zapsána mezi deset modelových mateřských škol v republice.
Své mínění jsem si já i paní ředitelka ZaS opravila hned po její první návštěvě v mateřské škole, na kterou jsem byla tak pyšná. A zazněla druhá historická věta: „Hmmm, Julko, víš, toto opravdu není program Začít spolu...“ Mé sebevědomí i iluze splaskly jako balónek, který ležel v koutě v tělocvičně.
Ještě horší bylo, když jsem pochopila, že moje představa o klidné cestě do důchodového věku se pomalu a jistě rozplývá, jako mlha na podzim. Jednou jsem se ale rozhodla, takže necouvnu. Konec konců, chci být u něčeho nového a zajímavého.
„Děvčata, zašvitořila jsem pedagogickému sboru, přihlásila jsem nás do super projektu. Pojedeme na školení a máme to v kapse.“ Můj přesvědčovací talent, „demokratické“ postoje a síla elánu udělaly své a tak přišla chvíle, kdy jsme vycestovaly na první letní školu. Zdůrazňuji „první“. Učitelky pomalu začaly chápat, že lehkost mého pohledu na svět je trochu iluzorní, že jedna letní škola nepostačí a že jsme vstoupily do prostoru tzv. neznámého pro naši disciplínu.
Pořád jsme pracovaly v mateřské škole, pořád jsme měly kolem sebe děti a jejich rodiče.
Přesto to bylo úplně o něčem jiném, než jak jsme pracovaly doposud.
Změnily jsme prostředí tříd – vystavěly centra aktivit – a po několikátých návštěvách programové metodičky znovu a znovu přestavovaly, třídily, popisovaly. Prvotní odpor se postupně přerodil v pochopení, proč stolečky tak a ne jinak, proč vše popsat tiskacím písmem, proč dovolit rodičům, aby vstupovali do tříd. Další školení, další letní škola, další výkřiky zděšení: „ Tos nám neřekla, že budeme jezdit přednášet na jiné školky a i na školy vysoké,“ vyhrkla kolegyně Milada, které zrovna dorazila z jednoho takového školení. S uklidňujícím úsměvem jsem jí odpověděla, že se musela přeslechnout. Kdo by chtěl po učitelkách MŠ něco takového. Brzo jsem pochopila, že Milada měla pravdu a začaly jsme jezdit na tréninky lektorských dovedností. Změna! Opravdová, zásadní, velká. Pořád jsem věřila, že také přínosná. Prostě má intuice neklame.
Po několika letech školení v pedagogických dovednostech, lektorských dovednostech, týmové spolupráci, individualizaci, komunikaci a nevím čeho všeho, jsme si začaly uvědomovat hloubku myšlenek programu, jeho propojenost, systém, který byl zaměřen na osobnost dítěte a jeho rodinu. Najednou jsme začaly pociťovat radost, spokojenost, naplněnost, seberealizaci, vzestup vlastního sebevědomí. Program Začít spolu nás posunul nejenom v profesní oblasti. Začal se projevovat i v našem osobním životě.
Pak přišel RVP PV. Pamatuji se, když jsem ho poprvé přečetla. Spolu s kolegyní jsme jásaly, že konečně nemusíme pracně obhajovat myšlenky osobnostní výchovy u rodičů, kolegů, známých. Máme na to zákonnou normu. Už se máme o co opřít.
Šestnáct let s programem Začít spolu a podporou RVP PV přináší své ovoce. Sledujeme děti a říkáme si, jak je krásné nechat je tvořit, vymýšlet, komunikovat, spolupracovat. Jak je úžasné vidět tříleté a pětileté děti společně hledat cesty k řešení svých problémů. Vytvořit jim podnětné prostředí k tématům, které je zajímají a pak pozorovat, jak se umí samotně rozhodovat, domlouvat, pomáhat si navzájem.
Je to radost. Díky programu Začít spolu již tohle děláme!

Julka Gardošová ředitelka MŠ Beruška, Frýdek Místek