Začít spolu pohledem rodičů

V západočeské Základní škole Bor – Moje základka pracuje s programem Začít spolu zatím jen jedna třída. Paní učitelce Pavle Dokoupilové se však podařilo zasvětit své prvňáčky do programu se vším všudy, a tak si tento “příklad dobré praxe” zaslouží pozornost.

Zavedení programu zde staví na spolupráci s rodinou a širší komunitou. Díky tomu si děti z 1.C užily v tomto školním roce několik zajímavých akcí, projektů a exkurzí, na kterých se podíleli také jejich rodiče – hodinu německého jazyka, projektový den Nový rok ve Vietnamu, návštěvu ordinace lékaře nebo hasičárny v Boru. Samozřejmostí jsou také tripartity, kterých se účastní rodiče, dítě a vyučující. Společně hodnotí pokrok dětí a hledají možnosti, jak se dál posouvat.

Úspěch Začít spolu potvrzují zpětné vazby od rodičů, které rádi sdílíme:

• Eliška Barnová: “První den školy. Děti s paní učitelkou sedí v kruhu, usmívají se, povídají si. Cítím tu uvolněnost, klid a krásný začátek.

S každým dalším dnem chodí dcera nadšenější. Vypráví o centrech aktivit, o ranním kruhu, dopisu. Učí se venku, diskutují, radí se se spolužáky. Vedou otevřené debaty, projevují svůj názor. Každý den přibývá v portfoliu nový výkres, nová práce, nová písmenka. Cítím, jak je motivovaná, jak chce vědět a znát víc. Do školy se moc těší. Poznává květiny, počítá, začíná číst svou první knihu. Umí vypěstovat řeřichu a učí mě doma, jak na to, protože s chlebem a Lučinou je skvělá. Spolužákova maminka má ve škole svůj den. Sára je nadšená, poznává tradice jiné kultury, ochutná jídlo. Také se spolužáky hraje divadlo.

Přinese domu portfolio a já si můžu prohlédnout, kolik a co všechno zvládla poznat a naučit se. Společně vybíráme 3 práce. Tripartita. Úžasné, skvělé. Je to jen náš čas s paní učitelkou a dcerou. Má dcera, která se ve školce uměla pěkně urazit, se teď sebehodnotí (wau). Mluvíme o naší společné cestě, jak to vnímáme, na čem zapracujeme, co jsme spolu dokázaly. Už víme, že se nemusíme bát chyby. Z chyby se učíme, posouvá nás dál.

Vysvědčení? Slovní hodnocení. Žádná nic neříkající “dvojka.” Já vím, že dcera má hezké písmo, že se zase posunula, ale také vím, že se jí občas písmenka “nevejdou do řádku”. Není smutná z pětky, ale víme, že máme modrou barvičku. To znamená, že jen potřebuje trochu pomoct. A tak doma hrajeme soutěž na rozklad čísel. Smějeme se, posouváme se.

Kuřátka ve škole. Boží. Spočítá je, naučí se o nich, osahá si je. Láska ke zvířatům, k přírodě. Jsem vděčná, neskutečně, že se mé dítě neučí “slepě” něco, čemu nerozumí, ale musí to umět nazpaměť. Jsem vděčná, že se naše školství posouvá…”

• paní Zemanová: “Ráda bych vyjádřila svou podporu vzdělávacímu programu Začít spolu, který navštěvuje můj mladší syn. Tento program vnímám jako velmi přínosný, a to i díky možnosti srovnání se vzděláváním mého staršího syna, který již základní školu absolvoval v tradičním systému.

U staršího syna byla výuka více zaměřená na klasické 45minutové vyučovací hodiny, kdy děti většinu času seděly v lavici a poslouchaly výklad. Pro něj to nebylo vždy přirozené a udržet pozornost po celou dobu bylo náročnější. Naopak v programu Začít spolu jsou často spojeny dvě vyučovací hodiny dohromady do jednoho bloku. Děti to však vůbec nevnímají jako dlouhé sezení, protože výuka je pestrá a aktivní. Střídají činnosti, pracují na koberci, chodí počítat, spolupracují a zapojují se do různých aktivit. Díky tomu nejsou pasivní a učení je pro ně přirozenější a zábavnější.

Výrazný rozdíl vidím také v samostatnosti. Starší syn byl více veden k plnění pokynů, zatímco mladší syn se učí samostatně přemýšlet, rozhodovat a nést odpovědnost za svou práci. Vnímám, že díky tomu získává větší jistotu a sebevědomí.

Na základě této osobní zkušenosti hodnotím program Začít spolu jako moderní a respektující přístup ke vzdělávání, který dětem pomáhá nejen získávat znalosti, ale i rozvíjet dovednosti důležité pro život...”

• Marie Duršpek Raková: “Jako rodič prvňáčka bych chtěla vyjádřit velkou spokojenost s tím, jak probíhal celý školní rok v programu Začít spolu. Oceňuji především přístup, který respektuje tempo a potřeby malých dětí a vytváří prostředí, kde je učení přirozené, radostné a motivující.

Velmi pozitivně vnímám slovní hodnocení místo známek. Pro děti v tomto věku je to podle mě mnohem citlivější a podporující způsob, jak se dozvědět, co se jim daří a na čem mohou pracovat. Vidím, že tento přístup u našeho dítěte posiluje chuť učit se, ne strach z chyb.

Oceňuji také výuku psaní pomocí písma Comenia Script, které je podobnější tiskacímu písmu. Děti se díky tomu snadněji učí číst a zároveň rychleji začínají písmo používat k zapisování vlastních myšlenek.

Skvělé je i čtvrtletní sebehodnocení založené na důkazech o učení. Líbí se mi, že dítě samo přemýšlí o tom, co se naučilo, co ho bavilo a co by chtělo zlepšit. Práce s portfoliem je pro nás jako rodiče velmi cenná – máme možnost vidět skutečný posun, konkrétní práce i radost dítěte z pokroku.

Velkým přínosem jsou také tripartity, které umožňují otevřený rozhovor mezi učitelem, dítětem a rodičem. Tato setkání podporují vzájemnou důvěru a společné hledání cest, jak dítěti pomoci růst.

Velmi si vážím otevřenosti školy vůči rodičům. Možnost nahlédnout do výuky nebo se účastnit společných aktivit – například divadelních představení dětí či návštěv dětí u rodičů v práci – posiluje naši důvěru a propojení se školou. Atmosféra ve třídě je příjemná, respektující a podporující, což je pro mě jako rodiče jedna z nejdůležitějších věcí...”

• Ho Ngoc Anh: “Naší největší výhrou je, že můj syn chodí do školy velmi rád, těší se tam a nemá ze školy strach. Je vidět velký posun v komunikaci, je jistější a víc se zapojuje. Hodně ho baví práce v centrech aktivit, spolupráce s ostatními dětmi a nejvíc zážitkové dny.

Měla jsem možnost být jeden den ve třídě a účastnit se výuky. Líbí se mi přístup paní učitelky. Děti mají prostor, mohou říct svůj názor, nejsou pod tlakem, ale zároveň fungují podle jasných pravidel.

Zároveň bych chtěla reagovat na otázky, které jsem si sama kladla před rokem: Zda se děti naučí vše potřebné, zda je výuka dostatečně systematická a zda si děti jen nehrají?

Dnes mohu říct, že jsem měla zbytečné obavy. Ve třídě jsou jasně nastavená pravidla, děti se každý den učí nové věci a postupují velmi rychle právě díky metodě učení.

Oceňuji také komunikaci školy s rodiči, hlavně individuální schůzky. Jsem opravdu šťastná, že moje dítě mělo možnost být součástí tohoto programu. Podle mého názoru je to způsob vzdělávání, který by si zasloužilo zažít každé dítě.

Přeji si, aby program Začít spolu mohl dále růst a rozvíjet se. Věřím, že přináší spokojenost nejen dětem, ale i rodičům...”

• Křížovi: “My, jako rodiče citlivějšího chlapce, jsme se pro možnost programu Začít spolu nadchli. Zaujala nás hlavně myšlenka, že se dítě bude učit spolupracovat s ostatními dětmi v kolektivu při skupinových pracích a že se do sebe budou předměty prolínat, čímž ho bude učení i víc bavit. Také se nám líbí systém tripartity, kdy se synem a paní učitelkou čtvrtletně společně zjišťujeme, jak se náš syn posouvá a on sám k tomu může říct svůj názor. Také jsme vděční rodičům, kteří se v rámci možnosti zapojování do výuky účastní školní výuky a dětem tak zpestří den a naučí je něco nového ze své profese nebo o jiné kultuře. Náš syn chodí do školy rád a myslíme si, že je to právě díky přátelské a pohodové atmosféře při výuce, kdy formou „trochu jiné“ výuky ani nepostřehne, kolik se toho zase naučil.“

Více informací se dozvíte přímo na webu školy ZDE.