Rozhovor o kompetencích

Bez kompetentních učitelů nebudeme mít kompetentní žáky

Rozhovor s pedagožkami Janou Poche Kargerovou a Petrou Vallin

Kompetence a výuka, která je dětem dokáže předat, jsou evergreenem debat o našem vzdělávacím systému. Jaké přístupy by měly být vlastní učitelům, aby své žáky a studenty přiměli například kriticky myslet, spolupracovat a vzbudili v nich chuť učit se stále nové věci i po ukončení školní docházky? Nejen o tom je rozhovor s Janou Poche Kargerovou (JPK) a Petrou Vallin (PV) z Pedagogické fakulty UK, kde letos doběhl projekt SPIN, podpořený Nadací České spořitelny. Díky inovativním metodám, které SPIN přinesl, by měli být budoucí učitelé vybaveni na svou kariéru tak, aby ze škol odcházely generace připravené na stále se proměňující svět.

Z rozhovoru vybíráme pouze některé citace:

PV: “Obrovská je kapitola zpětné vazby a formativního hodnocení. Umět dávat efektivní popisnou zpětnou vazbu, zvládat respektující komunikaci. Nevím, do jaké míry se to dá naučit, ale dá se na to během studia odkazovat a systematicky pracovat právě i na budování postojů.”

JPK: “Na kompetenční rámec jsme dlouho čekali. Shrnuje totiž, jak by mělo vypadat budoucí vzdělávání učitelů.”

JPK: “Mám dlouhodobou zkušenost s programem Začít spolu, hodně se v něm angažuji a jsem i jeho lektorkou. Nejžádanější formou vzdělávání je přímý zážitek ve třídě. Jdeme podívat do třídy, po výuce následuje rozbor a reflexe. Učitelé dnes potřebují vidět, jak má výuka zaměřená na rozvoj kompetencí konkrétně vypadat.”

“Kompetence jsou znalosti, dovednosti, schopnosti a postoje, které potřebujeme k řešení každodenních problémů v životě… Ukazuje se, že kompetentní lidé mají daleko lepší práci a daleko lepší vyhlídky na lepší práci.”

“Kompetenční výuka také hodně souvisí s hodnocením. Jestli probíhá formou klasifikace, nebo zda si dítě vyhodnocuje svou vlastní práci. Jestli probíhají konzultace učitel-rodič-žák nebo jen třídní schůzky, kdy chybí příležitost se bavit s učitelem i dítětem.”

PV: “Tripartity by měly probíhat tak, že hlavní slovo má žák, nikoli učitel. Důležitá je také možnost volby. Dítě si třeba může vybrat knížku, kterou si zpracuje, nebo má na výběr ze třech různých úkolů. Je potřeba se pak žáka ptát, co ho k výběru vedlo. Dalším signálem, že škole jde o kompetence, je existence žákovského parlamentu, který dobře funguje.”

Celý rozhovor si můžete přečíst na stránce Nadace české spořitelny ZDE.