ZaS DOMA / 1. díl: Od tabule k počítači

Jak komunikovat s rodiči při vyučování na dálku

Článek v plné grafické verzi si můžete přečíst a stáhnout zde.

Od tabule k domácímu počítači

Cesta je dlouhá a trnitá. A její délka relativní… Ještě nekončí a světlo na konci tunelu není vidět. Na začátku pomohlo to, že jsme s prvňáčky „jeli“ čtrnáctidenní plány. Přece víme, co máme dělat. Do řádu nastoupil neřád v podobě invaze odkazů na nejúžasnější stránky pro prvňáčky. Do neřádu bylo potřeba zase vrátit řád. Je potřeba se učit, jak jinak učit, a nastavovat pravidla za pochodu. Pro všechny. A taky se na té cestě zeptat – jdu dobře? Stíháte? Je vám to k něčemu? Další dovednost – malý rychlý dotazník pro rodiče. Chtít se ptát rodičů, chtít se ptát dětí i sama sebe – to pomáhá. Nejdu sama. Se mnou jde 25 prvňáčků. Čtyři děti nemají k internetu přístup, posílám týdenní plány, volám. Na našich třídních stránkách máme svou “koronafotogalerii” s videi dětí a obrázky. Na whatsappu rodičů si posíláme odkazy na záznam videokonference. A každé naše první „dobré ráno“ na začátku videokonference zní skoro stejně jako v našem kruhu. 

Jde to, ale dře to, jak by řekl klasik. Spravedlivé je to, že jsme na tom všichni stejně, jdeme spolu a to je nejdůležitější. Podpora rodičů, obrázky od dětí – to je vzácná energie, která pomáhá.  A když už jsme „Začali spolu“, nenecháme nikoho se ztratit. Takže pozor na každý další rozcestník. Kdo by to řekl, kolik jich na té cestě od tabule k domácímu počítači je.

To je reflexe paní učitelky Jany Pelechové ze ZŠ Volyně. Školy jsou uzavřené již čtvrtý týden, učení v domácím režimu se stalo součástí našich životů. Učitelé, děti i rodiče se snaží situaci zvládnout, jak nejlépe umí. Děti a učitelé jsou zapojeni a propojeni, úkoly frčí.
A co rodiče? Jak zvládají svoji novou roli? Co je pro ně obtížné? Nepotřebují s něčím poradit? Aktuální situace nám nabízí příležitost podpořit komunikaci s rodinami. Mnozí učitelé se přesvědčili o tom, že jim učení na dálku jde lépe, když si zmapují podmínky v rodinách. Pomohly telefonáty s rodiči, online diskuze nebo dotazníky. A na co se dotazníky nebály zeptat?

• Jaké formy zadání a úkolů vám vyhovují?
• Jaké máte prostorové možnosti (malý byt, zahrada, dům u lesa, chata, byt na sídlišti…)?
• Jaký informační kanál využíváte nejraději (telefonní hovory, email, Skype, WhatsApp…)?
• Jak bych vám mohl/a pomoci situaci lépe zvládat?
• Jaké technické vybavení máte vy a vaše dítě doma k dispozici?
• Jaké jsou digitální dovednosti vašeho dítěte?
• Může být vaše dítě online – kdy a jak dlouho (v případě více dětí v rodině?)

Odpovědi rodičů jsou pro učitele cenným zdrojem informací, jak přizpůsobit výuku podmínkám rodin. Zkušenosti ukazují, že domácí prostředí se dá využít k učení bez zatížení dětí i rodičů. Osvědčilo se zapojit děti do běžných činností a přitom je vést k samostatnosti a zodpovědnosti. Život nabízí jiná témata, není třeba se trápit plněním vzdělávacího plánu. A nové výzvy vítají i děti, které cítí, že jejich role v rodinném životě má svou váhu.

Při výuce na dálku, podobně jako v programu Začít spolu, se vyučující drží několika principů:
1/ úkoly zadávám v týdenním režimu a určím termín pro odevzdání
2/ poradím, jak učení rozvrhnout
3/ zůstávám s rodinami v kontaktu i v době, kdy se zdá, že už to „klape“
4/ online výuku nabízím podle možností dítěte
5/ podporuji sdílení žáků v rámci třídy
6/ rodičům nabízím konzultace – ptejte se, když si nevíte rady
7/ respektuji soukromí rodin, protože ne všichni chtějí být v online prostoru

Při pravidelném kontaktu s rodiči a dětmi vzniká prostor i pro sdílení obav a strachů. Oboustranná důvěra pomáhá se navzájem pochopit a přizpůsobit nároky individuálním možnostem. Je to jedna velká výzva a všichni se učíme.